TEST VLASTNOSTI A TECHNOLOGIE MATERIALU --------------------------------------- 100 Zpevnění vodiče tvářením za studena se projeví: - zvýšením tažnosti A materiálu vodiče * zvýšením meze pevnosti R(m) materiálu vodiče - snížením meze kluzu R(e) materiálu vodiče - snížením hustoty dislokací ve vzorku 101 Jaké je prodloužení tyče počáteční délky l[0]=100 mm,jestliže je axiálně zatěžována napětím 420 MPa. Modul pružnosti materiálu tyče je E=2,1.E5 MPa. - 2.E-3 m * 2.E-4 m - 2.E-5 m - 2.E-6 m 102 Pevnost v tahu R[m] je definována jako: - Max.zatížení F[m] vztažené na průřez vzorku po přetržení S[u] * Max.zatížení F[m] vztažené na počáteční průřez S[0] - Zatížení při přetržení vzorku vztažené na počáteční průřez S[0] - Zatížení při přetržení vzorku vztažené na průřez po přetržení S[u] 103 Výrazná mez kluzu R[e] je definována jako: - Zatížení na mezi kluzu F[e] vztažené na průřez vzorku po přetržení S[u] * Zatížení na mezi kluzu F[e] vztažené na počáteční průřez S[0] - Zatížení na mezi kluzu F[e] vztažené na úbytek průřezu S[u]-S[0] - Zatížení na mezi kluzu F[e] vztažené na počáteční průměr D[0] 104 Tažnost A se určí ze vztahu: - A =(L - L[0])/L[0] - A =(L - L[0])/L * A ={(L - L[0]).100]}/L[0] - A ={(L - L[0]).100]}/D[0] 105 Při statické zkoušce tahem byla zjištěna zatížení F[e]=22765 N, F[m]=32185N. Počáteční průměr tyče d[0]=10mm. Mez pevnosti je: * 410 MPa - 410 N/m2 - 290 MPa - 580 MPa 106 Plastická deformace vzorku vodiče způsobí jeho kontrakci S při prodloužení vzorku dL při počátečních parametrech L[0],S[0] následovně : - S = L[0].S[0]/(L[0]-dL) - S = L[0]/(L[0]+dL) - S = L[0]/(L[0]-dL) * S = L[0].S[0]/(L[0]+dL) 107 Plastická deformace vzorku působí změnu jeho tažnosti následovně (dL je aktuální prodloužení,L[0) je původní délka,dL[0] je původní prodloužení (při deformaci): - A = (dL+dL[0])/(L[0]-dL[0]).100 * A = (dL-dL[0])/(L[0]+dL[0]).100 - A = (dL-dL[0])/(L[0]-dL[0]).100 - A = (dL+dL[0])/(L[0]+dL[0]).100 108 Smluvní mez kluzu Rp[0,2] je definována jako: - napětí, které způsobí prodloužení0,2 L[0] - napětí, které způsobí kontrakci 0,2% S[0] - napětí, které způsobí kontrakci 0,2 S[0] * napětí, které způsobí prodloužení0,2% L[0] 109 Deformační zpevnění je zapříčiněno: - pohybem dislokací v kluzových rovinách * zabrzděním pohybu dislokací v kluzových rovinách - tepelnou anihilací dislokací - žíháním materiálů 110 Deformační zpevnění lze odstranit: - mechanickým zpracováním - kováním za studena * žíháním nad rekrystalizační teplotu - kalením 111 Poměrné (relativní) prodloužení vzorku je definováno jako: - A = dL/L[0].100 * A = (dL/L[0]) - A = (dL/L[0]).100 - A = (dL - L[0])/(L[0] 200 Zvýšení rychlosti chlazení při krystalizaci polymeru způsobí: * Zmenšení střední velikosti sféro-litu - Zvětšení střední velikosti sféro-litu - Zmenšení výsledného objemu poly- meru - Snížení počtu sférolitů 201 Sférolit je: - Kulovitá částice nečistoty v polymeru * Svazek paralelně uspořádaných makromolekul - Svazek neuspořádaných makromolekul - Kulovitý útvar neuspořádaných makromolekul 202 Polymery jsou z hlediska dokonalosti uspořádání : - čistě amorfní látky - makromolekulární monokrystaly * makromolekulární řetězce, částeč-ně krystalické i amorf. struktury - amorfní makromolekulární řetězce 203 Počet sférolitů v krystalizujícím polymeru je dán: * rychlostí chlazení taveniny a počtem heterogenních zárodků v tavenině - rychlostí chlazení taveniny - počtem heterogenních zárodků v tavenině - velikostí podchlazení podložky krystalizátoru 204 Použitý experimentální materiál je: - polyvinylchlorid - polymetylmetakrylát - polystyren * polypropylen 205 Homogenní nukleace předpokládá: * tvorbu nukleí v objemu vlastní taveniny - tvorbu nukleí na stěnách krysta- lizátoru - tvorbu nukleí na příměsích v ta- venině - tvorbu nukleí na nečistotách 206 Nižší stavební jednotkou sférolitu jsou: * fibrily - atomy - zrna - monomolekulární jednotky 207 V závislosti na typu polymeru a solidifikačního pro- cesu mohou dosahovat nejvyššího stupně krystalinity: * 80% - 60% - 40% - 20% 300 V oblasti nízkých kmitočtů (50 Hz) se téměř nepouží- vají ferimagnetické materiály, protože ve srovnání s materiály feromagnetickými mají: - vysokou resistivitu - nízkou resistivitu * nízkou hodnotu nasycené indukce - nízké ztráty vířivými proudy 301 Počáteční permeabilita feritu je určena jako: * Směrnice tečny ke křivce pr- votní magnetizace v bodě H=0, B=0 - permeabilita měřená ihned po provedení stabilizačního žíhání - permeabilita meřená v okamžiku vzniku spontánní, magnetizace, tj. těsně pod Curieovou teplotou - permeabilita měřená těsně nad Cu-rieovou teplotou 302 Ferity mají obecný chemický vzorec: - MeO.FeO (Me je dvojmocný kov) - MeO.6Fe2O3 (Me je dvojmocný kov) * MeO.Fe2O3 (Me je dvojmocný kov) - Fe2O3 303 U směsných feritů se ve srovnání s původním ferimag- netickým materiálem Curieova teplota s přídavkem příměsí: - nemění - zvyšuje * snižuje - prudce stoupá 304 Curieova teplota charakterizuje: - teplotu přechodu materiálu z feromagnetického do paramagnetického stavu - teplotu přechodu materiálu z feromagnetického do diamagnetického stavu * teplotu přechodu materiálu z ferimagnetického do paramagnetického stavu - teplotu přechodu materiálu z ferimagnetického do diamagnetickéhostavu 305 Pracovní teplota feritů je definována: - teplotou počátku poklesu permea bility feritu - teplotou při které permeabilita dosáhne dvojnásobku hodnoty při 20°C - teplotou uvedenou v katalogovém listu * teplotou při které permeabilita dosáhne poloviny hodnoty při 20°C 306 Počáteční permeabilitu feritu spočteme podle následujícího vztahu (L(H) je indukčnost, l[s](m)je střední délka závitu, S(m^2) je průřez jádra a N je počet závitů cívky: * Šr[poč] = L*l[s]/Š[0]*S*N^2 - Šr[poč] = L*l[s]/Š[0]*S^2*N - Šr[poč] = L*l[s]/Š[0]*S*N - Šr[poč] = L*l[s]^2/S*N^2 307 Feritové materiály typu MeO.Fe2O3 mají strukturu: - diamantu - wurtzitu * spinelu - sfaleritu 308 Hexaferity se v aplikacích používají převážně jako: - magneticky měkké materiály pro točivé stroje - magneticky měkké materiály pro transformátory * magneticky tvrdé materiály pro trvalé magnety - magneticky tvrdé materiály pro záznam informací 309 Feritové materiály dosahují v oblasti středních a vysokých frekvencí (do 1GHz) velmi nízkých ztrát z důvodů jejich resistivity, která dosahuje hodnot v rozmezí: - 1.E-5 až 1.E-7 ŕm. - 1.E-3 až 1.E-4 ŕm. * 1 až 1.E+5 ŕm. - 1.E-1 až 1.E-2 ŕm. 310 Podmínkou existence vysoké permeability magnetických materiálů je zejména: - vysoká resistivita materiálu * malá napětová a krystalová anizotropie - vysoká hodnota součinitele magnetostrikce a konstanty magnetické krystalové anizotropie - nízká resistivita materiálu 400 Ztrátový činitel dielektrika tgŰ lze pomocí složek komplexní permitivity a při uvážení jeho konduktivity ň (ý je úhlový kmitočet) vyjádřit vztahem: - tgŰ=(_'/_'')+(ň/_[0]*ý) - tgŰ=(_'/_'')+(ň*ý/_[0])*2 - tgŰ=(_''/_')+(ň*ý/_[0]) * tgŰ=(_''/_')+(ň/_[0]*ý) 401 Kondenzátorová keramika I.typu je charakteristická: * nízkým tgŰ a _(r)(max.470), nezávislou na napětí,má def. teplotní koef. kapacity - vysokým tgŰ (5E-3 až 75E-3) a vysokou _(r) (až 50000), _(r)=f(E),nelin. teplot. char. el. parametrů - nízkým tgŰ,vysokou _(r)(až 5.E4),nezávislou na napětí, má defino vaný teplotní koef. kapacity - vysokým tgŰ(5E-3 až 75E-3) a _(r)(až 50000),_(r)=f(E),nelin.tepl. char.el. parametrů,vys.C/m^3 402 Kondenzátorová keramika II.typu je charakteristická: - nízkým tgŰ a _(r)(max.470), stab.el. parametrů nezáv.na napětí,má def. teplotní koef. kapacity - nízkým tgŰ,vysok. _(r)(až 50000),stabilitou el. parametrů nezáv. na napětí, má def. teplot. koef.C * vysokým tgŰ (5E-3 až 75E-3),_(r) (až 50000),_(r)=f(E), nelin. te- plotní char. el. parametrů - nízkým tgŰ,vysokou _(r)(až50000),stab. el. param. nezáv.na napětí,má def. tepl. koef. kapacity 403 Kondenzátorová keramika III.typu je charakteristická: - nízkým tgŰ a _(r)(max.470), stab.el. param. nezáv. na napětí, má def. teplotní koef. kapacity - nízkým tgŰ,vysokou _(r)(až50000),stab. el. param. nez.na napětí, má def.teplot. koef. kapacity * vysokým tgŰ (5E-3 až 75E-3), _(r)(až 50000),_(r)=f(E), nelin. tep. char. el. param.,vysokou C/m^3 - nízkým tgŰ,vysokou _(r)(až50000),stab. el. param. nezávislou na napětí, má def. teplot. koef. C 404 Výchozí surovinou pro přípravu kondenzátorové keramiky I. typu je: - Al2O3 (korund) - tuhý roztok BaTiO3 a jiných oxidů(Ca,Sr,.) * TiO2 (rutil) - sloučenina BaTiO3 405 Výchozí surovinou pro přípravu kondenzátorové kerami-ky II. typu je: - Al2O3 (korund) * tuhý roztok BaTiO3 a jiných oxidů - TiO2 (rutil) - sloučenina BaTiO3 406 Kondenzátorová keramika I.typu vykazuje: (P je vektor dielektrické polarizace, E je vektor intenzityel. pole, T je termodynamická teplota, Ó[C] je teplot. souč. kapacity ) - nelineární závislost P = f(E), * lineární závislost P = f(E), - nelineární závislost Ó[C] = f(T), - nelineární závislost P = f(E), a vysokou objemovou kapacitu 407 Kondenzátorová keramika II.typu vykazuje: (P je vektor dielektrické polarizace, E je vektor intenzity el. pole, T je termodynamická teplota, Ó[C] je tepl. souč. kapacity ) - nelineární závislost P = f(E) a vysokou objemovou kapacitu - lineární závislost P = f(E) - lineární závislost Ó[C] = f(T) * nelineární závislost P = f(E] 408 Kondenzátorová keramika III. typu má tyto vlastnosti:(P je vektor dielektrické polarizace, E je vektor intenzity el. pole, T je termodynamická teplota, Ó[C] je tepl. souč. kapacity ) - nelineární závislost P = f(E), * nelineární závislost P = f(E), a vysokou objemovou kapacitu - lineární závislost Ó[C] = f(T), - lineární závislost P = f(E), 409 Teplotni koecifient kapacity Ó[C] je definován: (d[C] je diferenciál kapacity, d[T] je diferenciál teploty C je kapacita): - Ó[C]=C*d[C]/d[T] * Ó[C]=1/C*(d[C]/d[T]) - Ó[C]=1/C*(d[T]/d[C]) - Ó[C]=1/C*(d[T]^2/d[C]) 410 Normou stanovený teplotní interval pro stanovení teplotního součinitele kapacity kond. keramiky I.typu je: - -5(˝10)°C až +85(˝10)°C * +25(˝10)°C až +85(˝3)°C - -5(˝10)°C až +100(˝10)°C - -5(˝10)°C až +85(˝3)°C 411 Mezi feroelektrické materiály zahrnujeme kondenzátorovou keramiku: - pouze I. typu - pouze II. typu - pouze III. typu * II. a III. typu 500 Elektronová struktura polymeru s příměsemi se vyznačuje: - silnou delokalizací elektronů v konjugovaných systémech * pásovým diagramem obdobného charakteru jako u polovodičů - diskrétními hladinami energie - pásovým diagramem obdobného charakteru jako u kovů 501 Konduktivita polymeru s vlastní vodivostí jako např. polytiofen, polyacetylen a pod., dosahuje hodnot ležících v mezích: - 1E-3 až 1E+3 S/m * 1E-6 až 1E-10 S/m - 1E-1 až 1E+5 S/m - 1E-1 až 1E-3 S/m 502 Resistivita polymerního kompozitu polyetylensaze s rostoucím podílem sazí: - klesá exponenciálně s danou akti-vační energií * strmě klesá po překročení tzv. perkolačního prahu - lineárně klesá v závislosti na rostoucím obsahu sazí - lineárně roste v závislosti na klesajícím obsahu sazí 503 Perkolační práh polymerního kompozitu definuje: - teplotní mez do níž lze kompozit technicky používat * procentuální objem sazí při jehožpřekročení dojde k strmému nárus-tu vnitřní konduktivity kompozitu - procentuální objem sazí při jehožpřekročení dojde k strmému nárus-tu vnitřní resistivity kompozitu - teplotní mez při jejímž překročení dojde k narušení vodivé grafi- tické sítě kompozitu 504 Teplotní závislost resistivity polymerního kompozitu polyetylen - saze: - vykazuje negativní teplotní koeficient - vykazuje při překročení perkolač-ního prahu lokální extrém * je monotonní závislostí s klad- nou derivací - je konstantní 505 Pozitivní teplotní koeficient polymerního kompozitu je zapříčiněn zejména: * destrukcí grafitické sítě v poly-merní matrici - elektron-fononovou interakcí - generací vodivostních elektronů - vzrůstem pohyblivosti vodivostních elektronů 506 Teplotní koeficient odporu polymerního kompozitu sta-novíme ze vztahu: - Ó = dR/dT * Ó = (1/R[0])*(dR/dT) - Ó = (1/T[0])*(dR/dT) - Ó = (1/T[0])*(dT/dR) 507 Polymerní kompozit polyetylen-saze dosahuje ve srov- nání s kovovými materiály hodnoty koeficientu Ó[R]: - nejméně o dva řády nižší * nejméně o dva řády vyšší - stejný - nejméně o tři řády nižší 508 Regresní přímka změřené teplotní závislosti odporu polymerního kompozitu polyetylen-saze je dána R[T]= 18,545.T + 1261,7. Stanovte hodnotu Ó[R] pro T= 20°C. - 0,0014 - 0,0001469 * 0,01469 - 0,0005 509 Stanovte teplotní koeficient odporu polymerního kom- pozitu z následujících bodů, R[23,8°C]=1647 ŕ a R[42,4°C]=2074 ŕ pro 23,8°C. - 0,058 - 0,96 * 0,0139 - 0,00139 510 Polymerní matrice měřeného kompozitu obsahuje: * grafit ve formě sazí - kovové částice - uhlíková vlákna - fulereny 600 Difuzní tok ve smyslu definice 1.Fickova zákona má rozměr: - m/s * 1/(m^2*s) - m^2/s - m^3/s 601 1.Fickův zákon popisující difuzní tok částic pri zanedbání vnějších sil lze popsat vztahem (N je koncentrace difundujících částic,D je difuzní koeficient): - J=D*grad N * J=-D*grad N - J=D*div N - J=-div N 602 2.Fickův zákon lze (při zanedbání vnějších sil) popsat následujícím vztahem (N je koncentrace difundujících částic, D je difuzní koeficient, t je čas, x je vzdálenost): - dN/dt = rot*(D grad N) * dN/dt = div*(D grad N) - dN/dt =-div*(D grad N) - dN/dt =-rot*(D grad N) 603 Teplotní závislost difuzního koeficientu D lze vyjádřit vztahem (W(J) resp Q(J/mol) je aktivační energie difu-ze, D(0) frekvenční faktor (m2/s), k je Boltzmannova konstanta a T je termodynamická teplota (K) : - D = D(0)*exp (W/(k*T)) - D = D(0)*exp (Q/(R*T)) * D = D(0)*exp (-W/(k*T)) - D = D(0)*exp (-Q/(k*T)) 604 Distribuci koncentrace difundujících částic v polonekonečném prostoru v závislosti na době t difuze (za podmínky, že difuzní zdroj ma konstantní, časově nezávislou hodnotu koncentrace N(0) a počáteční koncentrace difuzantu v prostředí N(x,0) je nulová) lze vyjářit následovně: * N(x,t) = N(0) erfc(x/2ű(Dt)), kdeerfc je komplementární chybová funkce - N(x,t) = N(0) exp(x/2ű(Dt)), kde exp je exponenciální funkce - N(x,t) = N(0) exp(-x/2ű(Dt)), kdeexp je exponenciální funkce - N(x,t) = N(0) erf(x/2ű(Dt)),kde erf je chybová funkce 605 Difuzní koeficient má rozměr: - 1/m^2s - 1/m^2s^2 - m^2s * m^2/s 606 V oblasti přechodu PN se resistivita polovodičového materiálu prudce zvyšuje v důsledku: - nízké pohyblivosti nosičů v obla-sti přechodu * kompenzace donorů a akceptorů - vysoké pohyblivosti nosičů v oblasti přechodu - vysoké koncentraci nosičů v oblasti přechodu 607 Stanovte hloubku přechodu PN, jestliže byl identifikován na šikmém výbrusu (úhel zbroušení Ó = 5°) přechodu ve vzdálenosti 740Šm od hrany výbrusu. - 0,06 m * 0,000064 m - 8458 Šm - 6Šm 608 Stanovte hodnotu difuzního koeficientu pro teplotu 1200 K, je-li aktivační energie difuze 137kJ/mol a frek- venční faktor D[0]= 0,12 cm^2/s. - 3,5 E-16 m^2/s - 1,3 E-16 m^2/s * 1,3 E-11 m^2/s - 3,5 E-11 m^2/s 609 Při sycení Fe uhlíkem z plynné atmosféry o ef. koncentraci (konst.) 1% se ve vzdálenosti 0,1 mm pod povrchem vzorku vytvořila koncentrace uhlíku 0,8%. Počáteční koncentrace C v Fe je 0,1%. Stanovte dobu difuze pro dané okrajové podmínky, Q=137 kJ/mol, T= 1200 K, D[0]=0,12 m^2/s. * 4790 s - 147 hod - 378 s - 56 hod 701 Konduktivitu intrinzického (s vlastní vodivostí) polovodiče ň[i] lze (pomocí intrinzické konc. nosičů N[i], elementárního náboje q a pohyblivosti nosičů b[n] a b[p]) vyjádřit vztahem: * ň[i]=N[i].q.(b[n]+b[p]) - ň[i]=1/N[i].q.(b[n] + b[p]) - ň[i]=N[i]/q.(b[n]+b[p]) - ň[i]=1/N[i]2.q.(b[n]+b[p]) 702 Pro teplotní závislost konduktivity intrinzického polovodiče lze použít aproximační vztah: (E[g] je šířka zakázaného pásu, k je Boltzmannova konstanta a T je termodynamická teplota] : - ň[T]=ň[o].exp(E[g]/(2kT)) - ň[T]=ň[o].exp(-E[g]/(kT)) * ň[T]=ň[o].exp(-E[g]/(2kT)) - ň[T]=ň[o].exp(-E[g]2/(2kT)) 703 Axiální distribuce příměsí v monokrystalech polovodičů je hlavní měrou determinována - průměrem monokrystalu * použitou metodou tažení mono- krystalu - tvarem krystalizačního rozhraní - použitým typem ohřevu krystali- začního rozhraní 704 Stanovte pohyblivost elektronů v Si n-typu vodivosti s konduktivitou ň=20 S/m. Koncentrace donorových příměsí N[D]=1.E+21 1/m3.Předpokládáme, že všechny příměsi jsou přiteplotě měření konduktivity (300K) plně ionizovány. * 0,125 m2/(Vs) - 0,0125 m2/(Vs) - 0,125 m/V/s - 125 m/V/s 705 Rozměr pohyblivosti nosičů je: - m/(Vs2)3 * m2/(Vs) - m2/(Vs2) - m2/(2Vs) 706 Statický rozdělovací koeficient přímesi je definován jako k[0]=C[s]/C[l], kde C[s] je koncentrace příměsi v pevné fázi, C[l] je koncentrace příměsi v kapalné fázi. V případě, že k[0] < 1 se budou příměsi po průchodu letmé zony : * hromadit na konci krystalu - hromadit na začátku krystalu - jejich distribuce se nezmění - celková koncentrace v objemu krystalu se sníží 707 Rezistivita intrinzického Ge při teplotě 300 K je ro=0,46 ŕm. Pohyblivost elektronĎ při této teplotě je b[e]=0,38 m2/V.s a pohyblivost děr b[p]=0,18 m2/V.s. Stanovte intrinzickou koncentraci nosičů v Ge. - 8,5 E +28 1/m3 * 2,42 E +19 1/m3 - 2,42 E +18 1/m3 - 2,42 E +22 1/m3 708 Za předpokladu,že ke stanovení resistivity (1/ň) monokrystalu použijeme čtyřbodovou metodu a je splněna pod-mínka, že rozteč hrotů s vyhovuje podmínce h>3s, kde h je tloušťka monokrystalu,pak z proudu vzorkem I a napětí na vnitřních hrotech U vypočteme resistiviru takto: - 1/ň = (I/U)/2s - 1/ň = (I/U)/2Ńs - 1/ň = (U/I)/2s * 1/ň = (U/I)*2Ńs 709 Jednoduchý výraz pro stanovení resistivity vzorku 1/ň = (U/I)/2Ńs (s je vzdálenost hrotĎ)lze v použít v pří- padě že: - vzorek je homogenní - viz ad.a kontakt kov polovodič jeohmický * viz ad b a tlouštka h>3s, přičemž měřené místo je vzdáleno více než4s od kraje vzorku - vzorek má konst. tlouštku a libovolný tvar 710 Teplotní závislost pohyblivosti volných nosičů v oblasti jejich rozptylu na tepelných kmitech mřížky lze vyjádřit jako: - b[T] = b[300].(T/300)^r (r je konst. pro příslušný mate- riál) - b[T] = b[300].(T/300)^-1 - b[T] = b[300].(T/300) * b[T] = b[300].(T/300)^-r (r je konst. pro příslušný mate- riál) 801 Ve vzorku materiálu byla při intenzitě pole H=1,5.E+3A/m změřena mag.indukce B=1,25 T. Stanovte magnetickou susceptibilitu daného prostředí.: - 663,14 - 666,14 * 662,14 - 661,14 802 Měrná hysterezní ztrátová energie vzrůstá s: - a.kmitočtem magnetujícího pole * b.plochou statické hysterezní smyčky - c.kvadrátem kmitočtu magnetující-ho pole - d.dalším růstem intenzity magne- tujícího pole nad stav nasycení 803 Křivku prvotní magnetizace lze popsat v oblasti vratného pohybu stěn popsat výrazem B=2.17.E-3*H^2+4,714E-4*H. Stanovte počáteční relativní permeabilitu vzorku. - 29940 - 37512 * 375.12 - 3751.12 804 Vypočítejte měrné hysterezní ztráty materiálu s pravoúhlou hysterezní křivkou. B[r]=0.8T,H[c]=120A/m, f=50Hz, s=7680kg/m3. - 0.55 W/kg * 2.5 W/kg - 6.7 W/kg - 3,5 W/kg 805 Vzorek materiálu vykazuje ve vnějším mag. poli H=1.E+6 A/m hodnotu magnetické polarizace J[m]=-6.28E-6 T. Stanovte typ magnetika a velikost mag. susceptibility. * diamagnetický, kapa=-5E-6 - paramagnetický, kapa=5E-6 - diamagnetický, kapa=5E-6 - feromagnetický, kapa=5E+4 806 Z měření na kvazistatické hysterezní smyčce byla stanovena ztrátová hysterezní energi 1430 J/m^3. Vypočtěte měrné hysterezní ztráty vzorku při f=50Hz a s=7680 kg/m^3. * 9,31 W/kg - 0,93 W/kg - 9,31 W - 0,68 W 807 Měrné ztráty vířivými proudy při 50Hz činí 0.33 W/kg.Stanovte měrné ztráty víř. proudy pro frekvenci f=100 Hz u téhož vzorku. - 0.66 W/kg - 0.46 W/kg * 1.32 W/kg - 0,92 W/kg 808 Stanovte velikost počáteční relativní permeability vzorku, jestliže tečna vedená z počátku souřadnic ke křivceprvotní magnetizace prochází bodem 0,1 T a 150 A/m - 5300 - 9,25 - 54000 H/m * 530,5 Q901 PbSn slitina je systém: - s neomezenou rozpustností v kapalné i tuhé fázi * eutektický s omezenou rozpustností v tuhé fázi - eutektický systém s neomezenou rozpustností v tuhé fázi - peritektický systém 902 Křivka chladnutí vyjadřuje: - teplotu likvidu * teplotu taveniny při tuhnutí - počátek a konec tuhnutí taveniny - teplotu solidu 903 PbSn slitina má eutektickou teplotu: - 327,5 °C * 183 °C - 232 °C - 138 °C 904 Eutektická slitina PbSn obsahuje: - 19%Pb a 81%Sn - 19%Sn a 81%Pb * 62%Sn a 38%Pb - 62%Pb a 38%Sn 905 Diferenciální skenovací kalorimetr umožnuje stanovit: * teploty fázové transformace - přímo složení studovaného systému - tlak ve studovaném systému - počet stupnů volnosti studovanéhosystému 906 Slitina PbSn obsahující 2,6 hm.% Pb vykazuje následu-jící hodnoty teplot fázové transformace : - 232°C - 193°C * 230°C - 327°C 907 Teplota fázové transformace slitiny PbSn obsahující 38,1 hm.% Pb je: - 232°C - 327°C * 183°C - 197°C 908 U slitiny PbSn obsahující 81 hm.% Pb, dochází k fázové transformaci při teplotě: - 330°C - 232°C * 275°C - 327°C 909 Eutektická slitina PbSn má (přibližnou) hodnotu teploty fázové transformace : - 198°C - 232°C * 183°C - 327°C 910 Mezní rozpustnost Pb v Sn je při teplotě 183°C: - 19% * 2,5% - 31,8% - 62% 911 Plocha obsažená pod píkem křivky získané měřením na DSC (dif. sken. kalorimetru) je úměrná : - přehřátí testovaného vzorku - separaci křivek solidu a likvidu testovaného vzorku - teplotě vzorku * entalpii fázové transformace ve vzorku 950 Tečení kovů (vysokoteplotní creep)je definováno jako:T(M) je teplota tání a R[e] je mez kluzu daného vzorku - časový rozvoj plastické deformace při konst. zatížení nad R[e] a T= (0,3-0,5)*T(M) * časový rozvoj plastické deformace při konst. zatížení pod R[e] a T> (0,3-0,5)*T(M) - časový rozvoj plastické deformace při konst. zatížení nad R[e] a T< (0,3-0,5)*T(M) - časový rozvoj plastické deformace při konst. zatížení pod R[e] a T< (0,3-0,5)*T(M) 951 Casový rozvoj plastické deformace v primární a sekundární fázi lze aproximovat výrazem ( (0) je plast.deformace v čase t=0, A,n jsou konst. charakterizující creep): - (t) = (0)*A*t^n * (t) = _(0)+A*t^n - _(t) = _(0)*A*t*n - _(t) = _(0)+A*n*t 952 Primární fáze procesu tečení je charakteristická: - růstem rychlosti plastické deformace * poklesem rychlosti plastické deformace v důsledku působení def. zpevnění - konst. rychl. plastické deformace(důsledek dyn. rovnováhy procesu zpevnění a procesu odpevnění) - růstem rychlosti plastické deformace v důsledku kontrakce průřezua zvýšení napětí ve vzorku 953 Sekundární fáze procesu tečení je charakteristická: - růstem rychlosti plastické deformace * konst. rychl. plastické deformace(důsledek dyn. rovnováhy procesu zpevnění a procesu odpevnění) - růstem rychlosti plastické deformace v důsledku kontrakce průřezua zvýšení napětí ve vzorku - poklesem rychlosti plastické deformace v důsledku působení deformačního zpevnění 954 Terciální fáze procesu tečení je charakteristická: - poklesem rychlosti plastické deformace - konst. rychl. plastické deformace(důsledek dyn. rovnováhy procesu zpevnění a procesu odpevnění) * růstem rychlosti plastické deformace v důsledku kontrakce průřezua zvýšení napětí ve vzorku - poklesem rychlosti plastické deformace v důsledku působení deformačního zpevnění 950 Tečení kovů (vysokoteplotní creep)je definováno jako:T(M) je teplota tání a R[e] je mez kluzu daného vzorku - časový rozvoj plastické deformacepři konst. zatížení nad R[e] a T= (0,3-0,5)*T(M) * časový rozvoj plastické deformacepři konst. zatížení pod R[e] a T> (0,3-0,5)*T(M) - časový rozvoj plastické deformacepři konst. zatížení nad R[e] a T< (0,3-0,5)*T(M) - časový rozvoj plastické deformacepři konst. zatížení pod R[e] a T< (0,3-0,5)*T(M) 951 Casový rozvoj plastické deformace v primární a sekun-dární fázi lze aproximovat výrazem (_(0) je plast.deformacev čase t=0, A,n jsou konst. charakterizující creep): - _(t) = _(0)*A*t^n * _(t) = _(0)+A*t^n - _(t) = _(0)*A*t*n - _(t) = _(0)+A*n*t 952 Primární fáze procesu tečení je charakteristická: - růstem rychlosti plastické deformace * poklesem rychlosti plastické deformace v důsledku působení def. zpevnění - konst. rychl. plastické deformace(důsledek dyn. rovnováhy procesu zpevnění a procesu odpevnění) - růstem rychlosti plastické deformace v důsledku kontrakce průřezua zvýšení napětí ve vzorku 953 Sekundární fáze procesu tečení je charakteristická: - růstem rychlosti plastické deformace * konst. rychl. plastické deformace(důsledek dyn. rovnováhy procesu zpevnění a procesu odpevnění) - růstem rychlosti plastické deformace v důsledku kontrakce průřezua zvýšení napětí ve vzorku - poklesem rychlosti plastické deformace v důsledku působení deformačního zpevnění 954 Terciální fáze procesu tečení je charakteristická: - poklesem rychlosti plastické deformace - konst. rychl. plastické deformace(důsledek dyn. rovnováhy procesu zpevnění a procesu odpevnění) * růstem rychlosti plastické deformace v důsledku kontrakce průřezua zvýšení napětí ve vzorku - lesem rychlosti plastické deformace v důsledku působení de- formačního zpevnění