Ferruccio Lamborghini se narodil 28. dubna 1916 v Renazzo di Cento, nedaleko Ferrara. Jeho vášeň pro motory ho vedla ke studiu machanického inženýrství v Bologně, po které, během 2. Světové Války sloužil jako mechanik v Italské armádní Centrální Vozové Divizi v Rhodes. Po návratu do Itálie po skončení války, Ferrucio začal nákup zbývajících vojenských vozidel, které potom přestavoval na zemědělské stroje. Právě po 3 leech od skončení války, továrna Lamborghini traktory projektovala a budovala své vlastní traktory. Je těžké s určitostí říci co přivedlo Ferrucia otočit jeho zaměření ze zemědělských strojů k luxusním sportovním autům. Pravděpodobně byl prostě zaujat úspěchem svého souseda, Enza Ferrariho. Nicméně legenda vypráví, že nápad přišel až po diskusi s Enzem Ferrariem, kdy si Ferrucio stěžoval na hlučný pohon v jeho novém Ferrari. Zdá se že Ferrariho odpověď byla jednoduchá : "Hleď si svsvých traktorů a nech mě dělat sportovní auta." Ferruccio Lamborghini rozšířil svůj zájem na rozmanité oblasti inženírství, takový jako topení a klimatizační systémy a design helikoptér. Zatím co dřívější byly neobyčejně úspěšné, a stále se i dnes produkují, jeho pokusy o výrobu helikoptér byly zmařeny poviností složitých byrokratických kontrol ukládaných vládou. Od plánu bylo nakonec upuštěno. Když se stalo zřejmé že jeho syn, Antonio, nemá žádný zájem o automobylové povolání, Ferrucio začal uvažovat o odchodu do penze. V roce 1973, Ferrucio prodal všechny své společnosti, odebral se na své vinice v Italské provinci Umbria a věnoval se svému úsilí produkce ušlechtilých vín. Na svém ohromném statku La Florita obklopeným tenisovými kurty, bazénem olympických rozměrů a musemLamborhiniho aut, Ferrucio produkoval červené víno nazývané Colli del Trasimento, a pro každého známé jako "Krev Miury". Ferrucio zemřel 20 února 1993. -------------------------------------------------------------------------------- Když tedy Ferrucio zjistil, že se na trhu nenabízí žádný skutečně exkluzívní sportovní vůz s velkým zdvihovým objemem, zaměstnal Giotta Bizzarriniho a Gianpaola Dallaru a pověřil je stavbou mimořádného auta. Pokud šlo o motor, tak neudělal Bizzarrini nic jiného, než že opět oprášil své staré konstrukční plány dvanáctiválcového vidlicového motoru a zvýšil jeho zdvihový objem. Dallara návrh nový trubkový rám a nezávislé zavěšení kol. Pokud šlo o karoserii, zvolil Lamborghini po zhodnocení projektů Ghiy, Scagliona, Zagata a Touringa, vyhotovených nezávisle, návrh Touringa. První exempláře opustily továrnu v roce 1964. Lamborghini musel na opravdu mimořádný model ještě chvíli počkat. V roce 1966 spatřila světlo světa legenda - Lamborghini Miura. Největší zásluhy na tomto jedinečném automobilu byly připisovány Giorgettovi Guigarovi, který byl tehdy odpovědný za stylistické návrhy u Bertoneho. Ve skutečnosti však byl právě tento návrh prosazován především jedním z jeho pracovních asistentů. Miura bylo kupé s dvanáctiválcovým vidlicovým motorem o zdvihovém objemu 3929 cm3. Další model byl veřejnosti představen v roce 1967 a jmenoval se Marzal. Poháněl jej šestiválcový motor umístěný vzadu. Zvláštnosti bylo otevírání dveří, které byly typy racek. Tento model se nikdy nevyráběl, ale stal se předchůdcem modelu Espada, který byl opět poháněn 4 litrovým dvanáctiválcovým motorem. Karoserie tentokrát pocházela z Bertoneho dílny. V letech 1970-71 uvedl Lamborghini na trh model Urraco PZ 50 s motorem uprostřed. Pro tento model byl zvolen osmiválcový motor o objemu 2463 cm3. Současně byl vyráběn model Jarama 400 GT poháněný dvanáctiválcovým motorem. Zatímco Jarama 400 měla sedadla 2+2, Espada 400 GT byl skutečný čtyřmístný vůz. Dalším z vyráběných modelů byl Urraco poháněný motory s třemi různými zdvihovými objemy - 1994, 2463 a 2996 cm3. Model Urraco byl později nahrazen modelem Silhouette. V důsledku finanční krize byl tento model stažen v roce 1979 z výroby. O rok později jej nahradila Jalpa, která vycházela právě ze Silhouetty. Pod vlivem ekonomické krize v roce 1973 Lamborghini prodal zbytek akcií a zavedená značka šla z ruky do ruky.V roce 1974 firmu Lamborghini zakoupil jistý švýcarský finanční podnik, který pak v roce 1981 prodal firmu rodině Mimranů. Pod tímto novým vedením se pak definitivně obnovila výroba vozů Jalpa a Countach. Motor modelu Countach měl v roce 1981 zvýšen výkon na 5167 cm3 a dosahoval nejvyšší rychlosti 306 km/h. V roce 1984 byl výkon motoru opět zvýšen a modely s tímto inovovaným motorem měly v označení písmeno S. Počátkem devadesátých let ji prodal americký Chrysler indonéské společnosti Mega Tech. Lambo dnes nabízí jediný typ Diablo ve čtyřech provedeních. Prodej je podporován značkovým seriálem identických Diablo SVR pro movité řidiče-gentlemany a úspěchy motorů Lamborghini v závodech motorových člunů. Diablo VT (Visco Traction) má pohon všech kol, Diablo VT Roadster je vybaven odnímatelným střešním panelem. Diablo SV (Sport Veloce) je výkonnější model, jehož motor V12 5,7 litru před zadní nápravou nemá "obvyklý" výkon 362 kW, nýbrž 375 kW. Není divu, že výrobce udává nejvyšší rychlost neupraveného roadsteru 323 km/h a jeho zrychlení z 0 na 100 km/h za 4 s. --------------------------------------------------------------------------------